Železniční trať Sokolov–Zwotental (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 145) je trať, která vede ze Sokolova přes Kraslice do stanice Zwotental v Německu. Jednokolejná regionální trať vede podél řeky Svatavy, prochází jedním tunelem. Regionální trať byla vybudována jako jeden z posledních úseků privátní společnosti Buštěhradské dráhy. Koncese (list povolení) na stavbu byla udělena 30. října 1873. Dokument podepsaný císařem Františkem Josefem I. byl však v Říšském zákoníku zveřejněn s více až půlročním zpožděním. Jedním z hlavních poslání dráhy bylo napojení na saské dráhy ve společné stanici Klingenthal. Ještě předtím, dne 31. července 1871, podepsala Buštěhradská dráha smlouvu s dolovou společností Johanna Davida Starcka, na základě které byla vystavěna vlečka z Falknova (dnes Sokolov) k dolu Josef I. Část této vlečky byla využita při stavbě trati. Během dvou let byly dokončeny práce na trati a 1. června 1876 zahájen provoz na 21 km dlouhém úseku z Falknova do Dolních Kraslic (dnešní zastávka Kraslice-předměstí). Pro neshody se saskou stranou ohledně umístění přechodové stanice byla trať provizorně ukončena ještě pod Kraslicemi. Tato stanice byla na dalších více než deset let stanicí konečnou. Na saské straně dorazil do Klingenthalu první vlak v roce 1875. Teprve v roce 1884 došlo k dohodě, podle níž se přechodovou stanicí stal saský Klingenthal. Buštěhradská dráha chtěla zřídit definitivní kraslické nádraží v místě provizorního pod Kraslicemi. Záměr však narazil na odpor kraslické radnice a místních podnikatelů. Bylo požadováno, aby bylo vybudováno nové nádraží blíže městu. Nové nádraží (od roku 1936 Hlavní nádraží, od roku 1961 jen Kraslice) bylo předáno do provozu spolu s úsekem do Klingenthalu. Provoz na novém 6,9 km dlouhém úseku z Dolních Kraslic do Klingenthalu byl slavnostně zahájen 1. října 1886. Trať zpočátku sloužila především k exportu sokolovského uhlí a českých hudebních nástrojů. V 90. letech 19. století byly na dráhu napojeny dva průmyslové závody, 4 km dlouhá vlečka vedla ze železáren v Rotavě, krátká vlečka do sklárny v Oloví. Podle jízdního řádu z roku 1899 jezdilo na trati denně ve směru do Klingenthalu pět smíšených vlaků s osobními a nákladními vozy, v opačném směru šest vlaků. Po vzniku Československa v roce 1918 došlo ke znárodnění, odkoupení movitých i nemovitých věcí Buštěhradské dráhy a trať se stala 1. ledna 1923 součástí ČSD. [zdroj]
Na co zírá mašinfíra - viz http://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-trat-145-sokolov-kraslice-kraslicka-draha-krusne-hory.A211111_151535_po-cesku_vrja
